Libor Šebestík: třeba budu velvyslancem v Arábii

Narodili se v poslední čtvrtině minulého století. Jsou sebevědomí, otevření, vzdělaní a mnohdy obdivuhodně schopní. Říká se jim Generace Y. Jsou každý den online, ale také žijí mezi námi v "offline světě" a dávají o sobě znát nejen na Říčansku. V nové rubrice vám některé tyto mladé lidi představíme.

Své tipy na ně nám také můžete poslat. Minule jsme připravili profil Martina Pavlíčka, dnes je na řadě dvaadvacetiletý Libor Šebestík ze Říčan.

Libore, vím o tobě, že jsi v dětství žil v Německu. Kolik let jsi tam strávil a s jakými dojmy?

V Německu jsem žil čtyři roky od svých pěti do devíti let. Jeden rok jsem tam ještě chodil do školky a to byly poměrně těžké začátky. Německy jsem znal akorát "ja" a "nein", časem k tomu sice přibylo "Milch", protože "Kakao" mi ke svačině nechutnalo, ale taková slovní zásoba k začlenění do kolektivu dost dobře nestačila. Rád vzpomínám na poslední den ve školce, kde byla taková rozlučka, přenocovalo se a vyráběly se kornouty na sladkosti, se kterými jsme pak po prázdninách šli první den do školy.

Nejvíc mě samozřejmě formovala právě škola, jejíž přístup k dětem a výuce byl odlišný od toho, co jsem pak zažil na základce v Říčanech. Výuka čtení, psaní, počítání byla asi stejná, ale předměty jako prvouka nebo vlastivěda se odehrávaly hlavně v praxi: výlety na farmy, do zoo, muzeí, stromy jsme se učili poznávat v přírodě, jednou jsme pekli i chleba. Milou záležitostí byly karnevaly a svatomartinské průvody. Vzpomínám na tu celou dobu rád, byla to hezká část dětství.

Pak si osm let studoval na státním Gymnáziu v Říčanech. Jak vzpomínáš na toto období a co si myslíš o této škole?

Nevzpomínám ve zlém, což přičítám hlavně dobrému kolektivu, který se ve třídě sešel. O gymnáziu byla napsána už spousta článků, názorů víceméně v negativním smyslu a téměř se všemi souhlasím. Nelíbí se mi omezování výletů, problematická komunikace mezi vedením školy a studenty, učiteli či rodiči, fluktuace učitelů atd. Mám teď spolužačku, kterou učil jeden současný profesor na říčanském gymnáziu. Tehdy s ním byly problémy, studenti si na něj stěžovali a tak ho vyhodili. Bylo by smutné, kdyby se z říčanského gymnázia stal depozitář vyhozených pedagogů. Nic nemůže fungovat věčně a i obsazení vedoucích funkcí by se mělo měnit daleko častěji, čímž by se možná vyřešila celá řada problémů.

Tato škola má svoje nedostatky, ale na druhou stranu jsem na vysokou šel s dobrými znalostmi. Samozřejmě, že se toto ale nemůže považovat za jediný ukazatel úspěchu gymnázia.

Já si tě spojuji především s divadlem, konkrétně s Cimrmanovou společností. Vaše hry jsou nezapomenutelné a dodatečně děkuji, že jste něco takového v gymplu vymysleli. Co tě přivedlo k tomu začít hrát divadlo a proč zrovna Cimrmany?

Takový ten úplně první spolek kolem Cimrmana vznikl koncem primy. To byla doba, kdy se zakládaly i jiné kluby či spolky, pamatuji se ještě na Klub filatelistů. Myslím si, že původně se divadlo hrát ani nemělo. Byla to taková "revolta" vůči vedení spolku, kdy jsme se trhli a rozhodli zahrát Tmu jako v pytli. Tuhle scénku jsme sehráli schovaní za oponou a myslím si, že mnoho lidí asi nevěřilo, že se budeme vyvíjet nějak dál a hrát další Cimrmanovo dílo. Nakonec jsme to táhli devět let. A samozřejmě v mém rozhodnutí hrát divadlo hrála roli i špetka exhibicionismu.

Cimrmanova společnost změnila nejen název, ale i repertoár her a došlo i k výměně členů. Co tě vedlo k tomu zůstat a jak se ti hrají originální hry?

Tehdy nebyla otázka zůstat či nezůstat. Cíl byl jasný: pokračovat dál, ale už jiným způsobem. A hlavně se začaly ozývat autorské ambice některých mých kolegů. Autorské divadlo představovalo velký krok do neznáma. Byla to obrovská výzva zjistit, jak bude publikum reagovat na vlastní tvorbu a dát těm rolím život bez nějakého předobrazu. Z toho i vyplývá největší rozdíl mezi originální tvorbou a Cimrmanem: totiž, že k některým pasážím scénáře (nejen mým) přistupuju s nejistotou a strachem, co se stane, jaká bude odezva diváků. Z pozitivní reakce mám zase větší radost než u Cimrmana.

Na vašich webových stránkách jsem si přečetla, že zkoušíte novou hru Bürokraty. Kdy a kde se můžeme těšit na premiéru? A neřekneš nám nějakou zajímavost o této hře?

Pevný termín premiéry ještě není domluvený, ale máme takovou vizi zahrát Bürokraty koncem května v Říčanech. Tato hra má v porovnání s předešlou tvorbou jednu velmi výraznou zvláštnost, nebojím se říct odlišnost, a to, že v ní figuruje ženská postava, kterou ztvární opravdu žena. Myslím, že mohu prozradit, že to bude Jana Svašková. Každopádně se máte nač těšit a už teď všechny příznivce našeho umění zvu na premiéru, jejíž datum upřesníme.

Podle mě máš na herectví obrovský talent, proč si nešel studovat DAMU?

O studiu DAMU jsem, pravda, uvažoval. Ale domnívám se, že je obtížné uživit se jako herec. V divadle si toho moc nevydělají, takže jsou živi z filmů, seriálů a reklam (mnohdy pochybných kvalit). A tomu jsem se chtěl vyhnout.

Třetím rokem studuješ demografii na Přírodovědecké fakultě UK. Jak se ti na škole líbí? Jaké vidíš na této škole pozitiva anebo naopak negativa?

Já bych to trošku upřesnil: studuji demografii se sociální geografií. Demografie jako samotný obor by asi nepokryla bakalářské studium. I v magistrovi, kde se už učí samostatně, je podle mě trochu uměle nafukovaná. Se studiem tohoto oboru jsem spokojený. Je tvořen zajímavými odbornými předměty na straně jedné a sportovními kurzy (dva letní a jeden zimní) na straně druhé. Ve srovnání s obory kupř. na VŠE se jedná o komorní studium, což já pokládám za velkou přednost. Rozhodnutí studovat demografii a geografii bylo vyústěním studia na všeobecně zaměřeném gymnáziu. Tento obor nabízí komplexní pohled na realitu, což je užitečné, ale na druhé straně je to současně jeho slabá stránka, protože málokterý student má jasnější představu, co by chtěl v životě dál dělat. Demografie je specifický obor, ale geografie ve své obsahové šíři nenabízí ihned odpověď, co s ní konkrétně dál. Její hlavní uplatnění se podle mého soudu nachází právě v komplexních záležitostech jako je ekologické, regionální či územní plánování.

Pracuješ při škole?

Pracuji na Krajském úřadě Středočeského kraje na Odboru evropské integrace.

Dost lidí si rozkládá bakalářský nebo magisterský studium a odjíždí studovat na semestr nebo celý rok do ciziny. Chystáš se taky někam vyjet?

Ať už v rozloženém bakalářském nebo později magisterském stupni, rozhodně chci využít možnost jet na ERASMUS. Rád bych jel do Finska, Německa nebo
Anglie.

Vím o tobě ještě jednu zajímavost, studuješ arabštinu. Proč zrovna tenhle jazyk? A máš v plánu ho v budoucnu nějak využívat?

To byla vlastně náhoda, že jsem začal s arabštinou. S kamarádem jsme chtěli na francouzštinu, ale on pak přišel s tím, že se budeme učit arabsky. Mně to přišlo zajímavé a tak jsem souhlasil. Ze všech jazyků, co jsem se kdy učil, mě arabština baví asi nejvíc a věnuji jí poměrně dost času. Před dvěma lety jsem byl o prázdninách v Tunisu na jazykovém kurzu a něco podobného bych chtěl ještě zopakovat, možná i na delší dobu. O dalším využití jsem nepřemýšlel. Třeba budu velvyslancem někde v "Arábii".

Máš do budoucna nějaké konkrétní plány?

Nic výjimečného: dokončit školu, možná že ještě i nějaký jiný obor, jet na ERASMUS a někde v mlhách se, doufám, rýsuje budoucí povolání.

Díky za rozhovor.