Jak se po přestěhování do Říčan nenudit?

Právě jste se přistěhovali do Říčan, jste maminka na mateřské dovolené, nikoho neznáte a jste doma sama s prckem, každý den děláte jedny a ty samé činnosti a pomalu vám dochází, že tímto způsobem života za chvilku zešílíte?

I já jsem měla ty samé pocity před čtyřmi roky. Daleko od všech příbuzných a kamarádů jsem řešila, jak se v tomto zcela cizím prostředí socializovat. Jsem člověk, který nedokáže být bez pokecu s kamarádkou, bez věčně zvonícího mobilu a bez obdržení aspoň jednoho mailu denně.

Naštěstí jsou Říčany městem, kde nabídky, jak trávit volný čas, se na vás hrnou ze všech stran. Stačí se jen trošku pozeptat a už můžete jen chodit a chodit… Kromě pohybu jsem ale chtěla něco víc.

Něco, co by zaměstnávalo můj mozek. Ne pořád řešit to, co mám dítěti dát k papání, v kolik jít na procházku, co nakoupit, kdy dítě uložit do postýlky.

Celkem jsem věděla, že se chci učit angličtinu. Hledala jsem na internetu, telefonovala, ptala se…. Našla jsem dost jazykových studií. Ale nikde mi nebyli schopni zajistit hlídání dítěte během toho, co bych se zúčastnila výuky. Po dlouhodobém hledání jsem objevila mateřské centrum v Praze, kde byly maminky s dětmi v jedné místnosti i s lektorkou. Výuka nebyla tak intenzivní, jak bych si představovala. I přesto chuť studovat byla tak velká, že jsem do Karlína jezdila rok s oběma dětmi, v té době ročním chlapečkem a čtvrtroční holčičkou.

V létě 2006 jsem si v regionálním tisku jednou všimla nenápadného inzerátu paní Jany Špálové, že je v Říčanech možnost studovat angličtinu a je k tomu zajištěné hlídání dětí. Okamžitě jsem paní Špálové zatelefonovala, domluvila si s ní schůzku a tím začala naše spolupráce. Výuka se konala vždy u jedné z maminek doma, studující s lektorem v jedné místnosti a děti s „tetou“ v místnosti druhé. Od září loňského roku se některé hodiny přesunuly do Mraveniště v Bezručově ulici. Ale přesto zůstává výuka i v domácnostech, protože se v Mraveništi konají ještě další zájmové činnosti.

Po těch dvou letech učení angličtiny mohu říci, že díky profesionálnímu přístupu lektorek je zcela potlačen význam slova učebna, tj. místnosti s tabulí, stoly se židlemi pro žáky a technickým zázemím pro výuku. Všechny lektorky se dokáží vyrovnat s jakýmikoliv podmínkami. Během školního roku se občas stane, že se musíme setkat jinde. Nejčastěji nastávají dva důvody – buď té mamince, u které se doma konala výuka, náhle onemocní dítko, nebo „teta“ nemůže a musí ji zastoupit jiná. V té chvíli nastává intenzivní „smskování“ a volání mezi námi, paní Špálovou, naší lektorkou a „tetou“. Výsledkem je perfektní organizace a plynulé pokračování výuky.

Tímto dopisem bych chtěla poděkovat jmenovitě paní Janě Špálové, Nikol Čeňkové a Ingrid Valčekové za super dva roky.

Děkuji.

Michaela Miarková Poljaková