I. Sinkulová: Říčany a kultura? Je co dohánět

Víme o vás, že vedete dětský hudební soubor Mikeš v Říčanech, působila jste jako učitelka v ZUŠ a jako houslistka. Co více byste o sobě prozradila?

V podstatě je to asi vše. Jako houslistka jsem byla téměř 10 let na „volné noze“ a prožila jsem s muzikou chvíle krásné i méně krásné. Hodně jsem cestovala a bylo mi umožněno poznat svět a žít velmi nezávisle. Manžel je také hudebník – člen České filharmonie –, a tak jsme se vždy vzájemně doplňovali. I přesto jsem od konce studií vždy učila, protože to pro mě bylo jakési vyvážení aktivní umělecké činnosti a navíc mě to vždy bavilo.

S nástupem mateřských povinností muselo cestování a aktivní koncertní život ustoupit a těžiště mých zájmů se pomalu přesouvalo na ZUŠ. Jak jsem již řekla, učení je můj koníček a tak jsem se změnou působiště neměla problémy. Vždy jsem byla alergická na věty typu: „skončil na hudebce“. Když se rozhlédnu po naší škole, nikoho, kdo by učením trpěl, nevidím.

Každou práci beru jako výzvu a chci jí dělat co nejlépe. Znám spoustu výborných instrumentalistů, kteří učí a spoustu instrumentalistů, kteří by raději učit neměli.
Jako učitelka budu působit i nadále, i když v omezeném počtu hodin. S učením nechci ztratit kontakt.

Jaká je vaše představa o ZUŠ v Říčanech? Jakým směrem byste ji chtěla vést?

Má představa je škola otevřená veřejnosti, aktivní, pestrá, zajímavá. Nepředstavuji si, že budu svým kolegům nařizovat, aby byli aktivní a kreativní. Předpokládám, že takoví jsou a že sami budou chtít realizovat své nápady a myšlenky. Ráda bych fungovala jako pomocná ruka všech, kteří chtějí něčeho dosáhnout, a společně budeme vytvářet naši ZUŠ. Mám samozřejmě v některých věcech svoji jasnou představu a tu se vynasnažím realizovat.

Na druhou stranu, kdo mě zná, ví, že umím být i velmi nekompromisní a velmi nerada ustupuji ze svých představ. Asi nejvýstižněji by se můj přístup vyjádřil slovy laskavá přísnost.

Připomeňte, jakým činnostem se děti mohou na ZUŠ Říčany věnovat?

Naše škola je čtyřoborová a lze studovat v oddělení hudebním, výtvarném, tanečním a literárně-dramatickém. Vyučují se u nás tyto nástroje: klavír, housle, violoncello, viola, flétna zobcová i příčná, lesní roh, hoboj, klarinet, saxofon, bicí nástroje, pozoun, baskřídlovka, trubka, kytara. Také lze studovat zpěv.

Určitě by bylo zajímavé otevřít na škole i další obory, ale jsme limitováni počtem žáků a v největší míře i prostorem pro výuku, který je v současné době nevyhovující. Současnou situaci budeme řešit prozatím spoluprácí s ostatními školami a do budoucna budeme usilovat o úpravu půdních prostor. To by naši situaci vyřešilo.

Od příštího roku otvíráme i třídu pro předškoláky, tj. 5leté děti. Takže v Přípravné hudební výchově (PHV) budou některé děti dva roky. Děti z PHV budou mít samozřejmě přednost při přijetí dětí do 1. ročníku (v 6-7 letech).

Co byste vzkázala těm, kteří třeba nemají odvahu přijít?

Ať přijdou, že nekoušeme. Snažíme se opravdu o individuální péči o žáka. Často se stane, že dítě na zvoleném nástroji není spokojeno z různých důvodů. Pokud žák disponuje základními hudebními vlohami (což by měl, když byl do ZUŠ přijat), snažíme se najít pro něj takové řešení, aby se pro něho umění stalo opravdu koníčkem. Možná je i změna nástroje. Často děti z hudebního oddělení přechází do ostatních oddělení – malovat, tančit nebo hrát divadlo a opačně. Naším cílem je, aby žádné dítě, které bylo přijato, neodcházelo z naší školy a už vůbec ne se špatným pocitem.

Trochu jiná situace je u dětí, které se na výuku nepřipravují, nedocházejí pravidelně a nevykazují žádný náznak toho, že je umění (nejde jen o hudbu) oslovuje. V tomto případě je lepší, nasměrovat dítě na činnost, která pro něho bude přínosnější a z které bude mít větší prospěch. Jsme přece jenom škola výběrová. Naši učitelé jsou vysoce kvalifikováni, jsme součástí třístupňového vzdělávání, naše činnost je kontrolována ČŠI a máme pro výuku stanoveny osnovy. Jsme prostě škola – tím se lišíme od různých zájmových kroužků relaxačního charakteru. Myslím, že kdo chce, cestu si k nám určitě najde. Ale neváhejte dlouho, kapacita naší školy je již téměř vyčerpána!

Kolik dětí do ZUŠ dochází?

Kapacita školy je 407 žáků. Výuka probíhá individuálně, skupinově nebo hromadně – záleží na zvoleném oboru.

S dětmi máte velké zkušenosti – je těžké je vést v Říčanech k hudbě?

Vést děti ke každému umění je vždy těžké, ale především zodpovědné. Podílíte se na formování člověka, přinášíte mu do života další rozměr, máte jako učitel vždy velkou zodpovědnost za to, jak bude ve svém životě umění vnímat. Já osobně již učím druhou generaci dětí a mám radost, že se rodiče k umění s nimi vracejí a znovu jej objevují. V dnešním přetechnizovaném světě hledá každý člověk někdy únik – a umění může být cesta.

Děti v Říčanech jsou stejné jako všude jinde – mají téměř vše, co potřebují, trochu zlobí, ale jsou báječné, protože už trochu ví, co chtějí. Budou určitě dál, než jsme byli my v jejich věku, ale v jádru jsou děti pořád stejné – potřebují si hrát, potřebují lásku a potřebují, aby je někdo poslouchal a věnoval jim pozornost. A my jsme tady proto, abychom jim toto vše nabídli.

Jak hodnotíte úroveň kultury v Říčanech?

Řečeno jako definice je kultura souhrn hodnot vytvořených a vytvářených lidstvem a charakterizující dosažený stupeň ve vývoji společnosti. V tomto směru máme v Říčanech opravdu co dohánět. Nakonec i částka podporující kulturní projekty v grantovém systému města tomu odpovídá. Byla jedna z nejnižších.

Co v tomto směru Říčanům tedy chybí?

Chybí kvalitní sály a prostory pro kulturní akce, není pořádná aparatura. Chybí i ubytovací kapacity. Vizitkou města je i muzeum. Ráda bych, aby se ZUŠ aktivně zapojila do organizování kulturních akcí ve městě a přispěla k celkovému zkvalitnění kulturního ducha Říčan. V tomto směru bych viděla Městské kulturní středisko jako koordinátora kulturních akcí. Myslím, že pracovníci v kultuře by měli mít alespoň trochu povědomí o všech uměleckých žánrech.

Kultura a školství nikdy nemohou patřit k výdělečným podnikům. Společnost, která se orientuje pouze na zisk, často tratí.

Říčany jsou město, kde žijí kulturní lidé, a tudíž jsou velmi vybíraví. Je těžké a velmi pracné vymyslet něco nového a přitáhnout jejich pozornost. Na druhou stranu dokáží ocenit, když se jim něco líbí. Je dobře, že tu pracuje Říčanský komorní orchestr, divadelní spolek Tyl. Město vždy žilo kulturním životem a doufám, že to tak bude i nadále.

Jak se vám líbí ve městě Říčany jako takovém?

Jsem říčanský patriot. Ráda tu žiji se svou rodinou a neměnila bych. Vždy se k městu hlásím a snažím se o jeho maximální propagaci. Nelíbí se mi spousta věcí, ale to nebudu rozebírat. Myslím, že pozitiva převažují.

Určité výměny názorů a souhlasy či nesouhlasy beru tak, že k životu patří. Jenom mně vadí, když diskuse o problému spadne pod hranici slušnosti. Vadí mi, když nedostatek argumentů je nahrazen slovními výpady a osobními urážkami. A nejvíce mi vadí, že často kritizují lidé, kteří sami nic nevytváří a většinou (pro jistotu) zůstávají v anonymitě. Ale i to k životu patří.

Děkuji za rozhovor.