Advent v Muzeu Říčany - tradice zimního času
Říčanské muzeum v těchto předvánočních dnech pořádá výstavu Lidové tradice zimního času. Expozice potrvá až do 7. ledna 2007. To je příležitost k dnešnímu připomenutí, co to ten advent vlastně je.Reklama
Proč výstava na toto téma? Inu proto, že dobu, které se říká adventní alespoň trochu všichni dodržujeme. Těšíme se na příchod nového roku, nového života, na Ježíška.
Kdy je advent?
A těšíme se stejně, jako naši předkové. Ti zachovávali mnohem více zvyků než my. Byly propojeny s jejich pracovním rokem, většinou zemědělským. V dlouhých ztemnělých odpoledních se i tempo našich uspěchaných dní zklidňuje, i my se zamýšlíme nejen nad dárky pro naše nejbližší.
Opakování je matka moudrosti. A tak přesto, že se v denním tisku objevuje dost informací jak to s tím adventem a vánočním časem je, připomeňme si, že advent znamená příchod. Je to doba předvánoční, ohraničená čtyřmi nedělemi, což neznamená čtyři týdny (28 dní) - jestliže Štědrý večer bude jako letos v neděli, začíná advent až 3. prosince a je co do počtu dní nejkratší. Kdysi advent počítali již od svatého Martina (11. 10.), dnes je až po svaté Kateřině (25. 11.).
Staré tradice
V době ještě nesváteční přetrvávaly tradice vskutku prastaré. Donedávna si hlavně muzikanti připomínali konec roku taneční zábavou „cecilkou“. Nám zůstaly Kateřinské hody, při kterém se ochutnává hlavně na Moravě nejen nové víno; ale především se tancuje.
Naši předkové, kteří ráno nespěchali do práce na druhý konec města (ještě v polovině 20. století), chodívali do kostela na „roráty“, ranní pobožnost, která začínala slovy: „Rorate coeli..“ Kostely neměly elektrické osvětlení tak jako dnes, na lavicích stály „sloupky“ - svíčky k osvětlení zpěvníků. V zemědělských domácnostech se vykonávaly vlastně sezónní zimní práce, opravy nářadí a zpracovávání úrody.
Zdálo by se, že život ustal. Ale lidé si uměli večery osvěžit návštěvami a obřadními obchůzkami po domech sousedů. Bývaly to Barborky, Lucky, Perchty, Matičky, Mikuláš, Ambrož…
Většinou to byly postavy bíle oděné, mnohdy v maskách přes obličej, s podivnými atributy. Kontrolovaly domácí práci, úklid, některé spíš nadělaly nepořádek. Hodné obdarovávaly – a to především děti, zlobivé „trestaly“.
První chodívala 4.12. Barborka – bíle oděná, s metličkou, košíčkem a zvonkem, s rozpuštěnými vlasy, na nich věneček, přepásaná červenou či modrou stuhou. V tento den si i my dnes dáváme do vázy „barborky“, větvičky ovocných stromů, v naději, že nám do Štědrého dne vykvetou a ozdobí náš dům.
Druhý chodil – a dodnes chodí – svatý biskup Mikuláš, doprovázený bytostmi symbolizujícími dobro a zlo. Nezbytný košík s drobnými dárečky, někde punčocha naplněná oříšky a ovocem jindy doplněná bramborou a kusem uhlí, to patří k večeru 5. prosince.
Svatý Ambrož chodil 7. prosince; muž bíle oděný se špičatou čepicí. Nosil dětem drobné medové cukroví. Dnes snad jen včelaři vědí (je to totiž jejich patron), že to byl významný biskup v Miláně, se kterým si dopisovala ve 4. století markomanská kněžna žijící v dnešních Čechách. 13. prosince chodívaly Lucky. V ruce husí křídlo, někdy i masku jako zobák (trochu se pletou s Perchtami), ometaly domácnost a kontrolovaly, jak daleko je úklid. V ten den si hospodáři nakreslili dvanáct kruhů a 24 dní do nich zaznamenávali jaké je kdy počasí. Podle toho usoudili, jak bude v budoucím roce, kdy bude třeba orat a sít, kdy bude vhodné sklízet seno, kdy požít obilí.
Vyprávění příběhů
Bývala to i doba přástek a s tím spojených vyprávění historických příběhů, pohádek, i strašidelných pověstí. A právě vším tím děním a vyprávěním se dostávalo mladším generacím rady co ve kterém ročním období konat i poučení jak řešit životní situace, do kterých se člověk může dostat.
Stejně jako tehdy i dnes v mnoha domácnostech muži kontrolují stav figurek pro stavbu Betléma a hospodyně oprašují kuchařské knížky, vyměňují si recepty a dobré rady, aby se vše dobře povedlo.
Pro to opakování se vždy v adventu hlavně ve vlastivědných muzeích konají adventní výstavy. Pro připomenutí v jakém pořadí péci které cukroví, aby se dobře a včas rozleželo. Pro vzpomínku na ty, kteří nám v našem dětství dávali dobré rady a dnes s námi už za stůl neusednou. Pro vyzkoušení textu i melodie koled, aby se nám u stromečku nezadrhl hlas a aby to na Štědrý večer všechno vskutku „štymovalo“.
Chcete-li, přijďte taky na chvíli pobejt!
Mgr. Jitka K. Trčková je odborná pracovnice v Muzeu Říčany.
Článek vznikl za přispění regionálních novin Náš region.
Reklama
