Co pro vás ocenění Česká hlava znamená?

Určitě hodně. Z ceny mám velikou radost. Rozhodují o ní nezávisle vědecké špičky téhle země a jsem rád, že se jim naše práce líbí.

Na začátek musím ale trochu vysvětlovat. Vím, že mnoho lidí nerozlišuje mezi projektem České hlava a seriálem České hlavy. Česká hlava je soutěž něco jako česká „Nobelovka“. Má svou porotu složenou z vědeckých kapacit. Do soutěže chodí přihlášky a nominace, nakupilo se jich tolik, že organizátorům soutěže přišlo líto, že se o spoustě projektů nikdo nic nedozví. Proto spolu s generálním ředitelem ČT hledali, jak takovou zásobu využít. Měl jsem štěstí, že jsem se do přípravy také přimotal já jako redaktor zpravodajství se zaměřením na vědu. Vznikl seriál, který pak s organizátory soutěže spolupracoval velmi volně.

Přibližte nám výrobní proces pořadu…

Co všední den - to premiéra. Tedy vyjma prázdnin. Dohromady jsme připravili 337 reportáží. První rok jsem vlastně objížděl všechna pracoviště úplně sám. V pondělí jsem hledal, co by se dalo připravit. Úterý, středa, čtvrtek se natočilo pět reportáží. V pátek jsem poslouchal a psal scénáře. Sobota a neděle střih. Od 7. února do 31. srpna jsem měl všehovšudy osm dní volna.

V prosinci jsme se dozvěděli, že Česká televize bude v seriálu pokračovat. Jenže to už jsem měl na programu ČT24 rozjetý projekt týdeníku Planeta Věda. Tak jsme během týdne udělali takový rychlokonkurs a vybrali tři redaktory, kteří v průběhu letošního roku natáčeli místo mě. Já už jenom jejich práci koordinoval a upravoval jsem podobu reportáží. Když se to vezme kolem a kolem, tak je to takové zpravodajství v malém. V televizi není člověk nikdy sám a nám se podařilo dát dohromady skvělý tým. Zásadní roli měl kupříkladu střihač Matouš Outrata. Hrátky s okýnky jsou poměrně složité a on ve střižně téměř nechal zdraví.

Jak jste se dostal k vědě? Byla to vždy oblast, které jste se chtěl jako televizní žurnalista věnovat?

Vystudoval jsem žurnalistiku se zaměřením na politologii. Jenže politika v tom dnešním provedení mě nebaví, spíš naopak. To je samý skandál, hrubky v zákonech, nepřehledné lobbování. Zlatá věda! To je svět, kde se hledá pravda a staví se na pravdě. Navíc jsem zatím neměl nikdy pocit, že bych se opakoval. Každé natáčení mě posunuje dál, dozvídám se fascinující novinky, zkrátka mě to baví.

Máte ambice stoupat v rámci televize na pomyslném žebříčku výše, třeba na post moderátora hlavních zpráv?

Moderoval jsem sedm let zpravodajské pořady, nejvýš jsem se dostal k Večerníku – to jsou druhé nejsledovanější zprávy ČT. Byl jsem už i docela blízko k moderování Událostí – vlastně jsem byl mezi posledními třemi, mezi kterými se vybíralo. Nakonec se moderátorem stal Roman Pistorius. To už je dávno a teď už je všechno jiné. Naučil jsem se spíš aktivně vymýšlet, co budu dělat než čekat, že budu „vybrán“. Tak se třeba zrodily České hlavy, kvůli kterým jsem moderování Večerníku dobrovolně opustil.

Vladimír Kořen přebírá cenu Media v soutěži Česká hlava

Je podle vás možné přitáhnout k na první pohled "nudné" vědě pozornost velké části veřejnosti?

No určitě. Věda není nuda, věda je obrovské dobrodružství. Jules Verne si to uvědomil v plné síle. A jak se čte po mnoha a mnoha desetiletích! Vlastně lavírujete na hranici sci-fi a reality. České hlavy sledovalo v některých chvílích i milion diváků. Věda se dotýká všeho kolem nás, to by člověk musel být hodně velký ignorant, aby se alespoň na jednu vědeckou návnadu nechytil.

Jedním z laureátů ceny Česká hlava byla také Ivana Petrová, absolventka Gymnázia v Říčanech - prohodili jste pár slov?

Na Úřadu vlády jsme při tiskovce seděli vedle sebe. Mluvili jsme spolu, je velmi příjemná. Co je ale důležitější: její jméno a práce už má takový zvuk, že o ní s respektem mluví opravdové špičky vědecké komunity. Je to i velké ocenění pro Gymnázium Říčany. Která škola se může pochlubit studentem s takovým oceněním?

Jak byste ohodnotil jako profesionální novinář mediální prezentaci města Říčany?

Velmi se mi líbí logo a vůbec idea „Ladova kraje“. To je myslím zásah do černého. Na druhou stranu, co asi tak lidé v republice třeba v Teplicích nebo Rychnově vědí o Říčanech? Že je tu rozkradené sídliště… Možná, že je to městečko na okraji Prahy, které nemá školu… Pražáci vědí, že je to dobrá adresa - město vilek a zelených zahrad. Na druhou stranu vědí, že jsou tu zácpy a to nejenom v pátek. To je tak 90 procent reakcí, se kterými se setkávám.

A co mediální výstup směrem "dovnitř", k občanům?

Aktivní komunikace se vždy odvíjí od směřování města. Od cílů, které má radnice a radniční koalice. Jenže, jaké to cíle jsou? Budeme městem, které bude poskytovat útulný život v zeleni, na čistém vzduchu, s možnostmi procházek a kvalitní kultury? Nebo městem vzdělání, chytrých a bohatých lidí něco jako Silicon Walley, městem, kde se bude nejenom bydlet, ale taky nápaditě vydělávat? Můžeme být taky městem, které bude těžit ze strategické křižovatky D1 a pražského okruhu. Městem hal, motorestů pro řidiče kamionů, obchodních řetězců a sídlištních developerů? Každá možnost má svou výhodu. Všechno dohromady propagovat a podporovat nejde, vzájemně se to vylučuje. Když nejsou jasné cíle, není dobrá komunikace.

Všechno ovlivňují volby a nemám pocit, že by to v Říčanech byl čistý střet komplexních vizí a cest. Když se podíváte na výsledky komunálních voleb v Říčanech, uvidíte, že znovu zvítězil problém zvaný Kavčí skála. Problém, který je velmi vážný, ale zabývá se křivdou v minulosti. To už je ale na trochu jiný rozhovor…