Tomáši, nyní studuješ ČVUT, pověz nám o tom více.

Ano, je to tak, studuji ČVUT-Fakultu strojní, k tomu jsem odstudoval pár předmětů na stavebce. Ono vlastně už spíše dostudovávám, píšu už diplomovou práci. Strojařina je velice zajímavý obor, bohužel však v dnešní době není příliš vyhledávaný studenty. Je to škoda, ale na druhou stranu jsou absolventi naší školy o to více žádání na trhu práce, v tom máme výhodu.

Snažíš se zapojit do místního dění, jsi spoluzakladatelem kulturního rozcestníku Vysokýles.cz, jak tě to napadlo?

Ono je to na delší povídání, protože všechno souvisí se vším. U nás v okolí Svojetic je docela dost akcí, jenže se o nich často člověk nedoví. Já nerad sedím doma, a tak mně to hodně vadilo. To byl asi nejhlavnější důvod.

Druhým důvodem je podpora pořádání akcí. Protože když na ně bude chodit více lidí, bude se jich logicky konat víc. Klasický zákon trhu. Ono v dnešní době, kdy člověk nemusí vstát od počítače, aby si koupil rohlík, je o to důležitější podporovat aktivní zábavu.

Proto se snažíme propagovat, krom kulturních akcí, výlety a zájmové kurzy. Samozřejmě, že sám bych to ale nezvládl, lví podíl na vzniku stránek má můj výborný kamarád Martin Novotný. Ten se postaral kompletně o technickou stránku stránek.

Jaké jste měli problémy při zakládání stránek?

Největším problémem bylo překonávání nedůvěry z řad pořadatelů akcí a starostů. Když něco nabízíte zadarmo, tak to v dnešní době působí nedůvěryhodně. Druhým úskalím je vlastní propagace našich stránek, protože jako studenti si nemůžeme dovolit investovat peníze do vlastní reklamy.

Myslím, že po roce naší existence jsme si vybudovali solidní základnu partnerů, kteří nám své akce hojně posílají sami. Což samo o sobě svědčí o naší důvěryhodnosti. Vlastní propagace, to je běh na dlouhou trať, ale postupně se to také zlepšuje.

Účastníš se spousty akcí. Která ti přišla v poslední době zajímavá nebo něčím zvláštní?

V poslední době asi koncert skupin G-Runs n Roses a Metropolitan Country, kteří hráli v SKC Ondřejov. V obou kapelách hrají výborní muzikanti, ale zpěv Zbyňka Bureše, ten byl prostě famózní.

Věděl jsem, že umí hrát na kde co, ale že taky takhle zpívá, to jsem netušil. V Ondřejově to bylo mimořádné i v tom, že po koncertu následoval jam muzikantů. A protože jsme mediální partner SKC a já jsem to předem věděl, tak jsem si tam vzal kytaru a hráli jsme tam asi do dvou do rána.

Muzikantské jamy, to je moje. Byla to výborná akce, kterou jsem zakončil nočním přejezdem na kole s kytarou na zádech, ještě k tomu v mlze, prostě paráda (smích).

Hraní v country kapele, to není zrovna typické pro tvoji generaci.

Já jsem celý netypický (opět smích, pozn. red.). Hraji, protože mě to strašně moc baví. Hraji na doprovodnou, nebo na basovou kytaru a k tomu zpívám. Country kapelou bych naše uskupení zatím nenazýval, protože máme trvale problém poskládat konečnou sestavu, potřebovali bychom ještě alespoň basáka, nebo kytaristu a nějaký sólový nástroj.

Jak jsi říkal, v naší generaci to není tak oblíbený žánr a najít muzikanty je velmi těžké. Tak mě napadá, že kdyby si chtěl některý ze čtenářů Říčansko.info s námi zahrát, tak se mi může ozvat právě přes Vysoký les.

Jaké jsou tvé další koníčky, mimo hraní?

Já jich mám spoustu, nuda pro mě neexistuje. Ze sportů mám nejraději cyklistiku, kolo používám i jako hlavní dopravní prostředek. Až uvidíte cyklistu s kytarou na zádech, tak to budu asi já (opět smích, pozn. redaktora).

Rád vyrazím v zimě na hory na prkno, v létě k vodě a na in-line brusle. Velkým koníčkem jsou pro mne kutilské práce na domě a samozřejmě výlety ať na kole, tak pěšky. Zajímám se o spoustu věcí, takže těžko se mi odpovídá něco konkrétního.

Jsi i velkým příznivcem vlakové dopravy, jak jsi k tomu přišel?

Vlak, ten zbožňuji již od malička. Už jako malí jsme jezdili s dědou na výlety, to třeba cestou ze školy jsme jeli pantografem ze Strašnic do Hostivaře jako odpolední výlet. Řeknete si, jedna zastávka, ale pamatuji si to, jako by to bylo teďka.

Nejvíc jsem ale k vlakům přičuchl na průmyslovce, protože můj výborný kamarád je mašinkář tělem i duší. Tehdy se nám párkrát povedlo i svést se v kabině. Železnice má úžasnou atmosféru. Dneska mi vlak vyhovuje hlavně proto, že můžu klidně cestovat s kolem.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Tak teď hlavně obhájit diplomku a zakončit školu. To bude velká změna a už se na to těším, přece jenom to celoživotní sebevzdělávání...už to chce změnu (úsměv). Pak asi nějakou zajímavou dobrou praxi. Taky určitě konečně poskládat tu kapelu a koncertovat tady po okolí. Tady to je takový country kraj, je tu fajn.

Díky za rozhovor.

Související články:
09.09.09 Jana Maršíková je hrdá na Říčany i nemocnici
23.07.09 Tomáš Löbl: SuperStar? Pro mě velká zkušenost
25.03.09 Bára Adlerová: Open Gate vede k samostatnosti
25.02.09 Fotbalista Martin Sus: Z Říčan až do Sparty
22.01.09 Veronika Chvojková: Chci mezi 100 nejlepších
05.12.08 Otto Lustig: Nejsem moderní podnikatel
11.11.08 Martin Vála: Baví mě graffiti a práce s lidmi
23.10.08 Tereza Broukalová: Tanci věnuji 7 dní v týdnu
18.09.08 Lenka Zvolská: Má hudba je jako hořká čokoláda
28.07.08 Jana Blahníková: Na politiku nemám ostré lokty
05.05.08 Kateřina Dobrá: Mít dítě ve dvaceti je štěstí
28.03.08 Libor Šebestík: třeba budu velvyslancem v Arábii
22.02.08 Martin Pavlíček: míček nepadá daleko od stromu