Minulý týden jsme vám na Říčansko.info přinesli první část rozhovoru s říčanským lékařem a zastupitelem Rostislavem Broukalem.

Dnes přinášíme druhou část, ve které se vyjadřuje k éře zastupitele nebo vývoji města Říčany.

Lékařem jste nejen ve své ordinaci, ale také na mnoha sportovních a společenských akcích, kam nechodíte jen za zábavou.

Skutečně na mnoha veřejných akcích musí být organizátory zajištěn lékařský dozor, protože při větším shromáždění lidí bývá i vyšší riziko, že se vyskytne nějaká zdravotní komplikace nebo událost vyžadující okamžitý zásah. Je pravda, že záchranná služba má výjezdové středisko přímo v Říčanech, takže bývá na místě během několika minut, ale někdy i ty minuty rozhodují o životě a smrti.

V současnosti třeba chodím na sportovní utkání říčanských ragbistů, zajišťuji dohled na dětských a zájmových akcích, protože v poslední době jsou opakovaně známé tragické události při sportovních utkáních, kdy dojde například k náhlé zástavě srdce, která se musí okamžitě řešit včetně kardiopulmonální resuscitace. Takže o sobotách a nedělích často nebývám moc doma.

Často jste vidět nejen na akcích pořádaných městem a sportovci. Určitě Vám to ukrajuje z volného času. Nebouří se třeba rodina?

Ten květen, červen to byl skutečně každý víkend. Zatím pro to rodina má pochopení. Často se stává, že manželka, která vede taneční studio, má na stejné akci vystoupení se svými svěřenci, takže to často bereme jako takové rodinné pracovní odpoledne. Pokud je vetší nakupení lidí spojené ještě se sportovní činností, tak k úrazům celkem pravidelně dochází. Což se musí ohlídat.

Myslíte si, že Říčany jsou ještě tou zdravou oázou na okraji Prahy?

Podle mého názoru status zdravého města ztrácíme, jednak z důvodu větší dopravy, zahuštění osídlení a všech negativních činností s tím spojených a ta dřívější idyla Říčan jako klidného města se pomalu rozplývá.

Domnívám se, že se to podepsalo třeba na zvýšeném počtu  onemocnění horních cest dýchacích a alergických obtíží obyvatel. Například stavební činností se zvyšuje prašnost, která přispívá k dalším zdravotním důsledkům pro obyvatelstvo. Klidnější lokality se tak přesouvají dál za Říčany. To, čím se Říčany pyšnily v sedmdesátých letech, tak už jsme ztratili.

Od roku 1998 – tedy už tři funkční období jste v zastupitelstvu Říčan. Jaký byl stimul pro Váš vstup do komunální politiky?

Pan starosta Vrba mě v roce 1998 oslovil jako nezávislého kandidáta, jako někoho, kdo by se měl věnovat v komunální politice oblasti zdravotnictví spolu s panem doktorem André, který jako zubař viděl zase jiné aspekty zdravotní péče. A v radě byla v té době také paní doktorka Klenková.

Já jsem do komunální politiky vstupoval v době, kdy se transformovalo zdravotnictví v Říčanech, kdy se měnila struktura říčanské nemocnice a v té době se řešilo, zda nemocnici přiřadit k nějaké fakultní nemocnici, zda to má nebo nemá provozovat město, zda najmout subjekt, který to bude provozovat. A byly to všechno věci, kdy s tím nikdo moc zkušenosti neměl. Bylo to období, kdy se postavil dům s pečovatelskou službou, měnila se péče o seniory, dodnes já částečně ordinuji v v DPS. V dalších dvou obdobích jsem kandidoval za Unii pro sport a zdraví.

V současné době už nehodlám do komunální politiky kandidovat. Cítím, že se chci věnovat trochu něčemu jinému, třeba i pedagogické činnosti ve zdravotnictví. Navíc zastávám názor, že umění je včas odejít. Myslím, že ta tři volební období postačí.

Troufnete si působení v říčanské politice nějak rekapitulovat?

Nemůžu dělat nějakou rekapitulaci. Nepřipadám si k tomu kompetentní. Největší zásluhu na věcech, které se pohnuly kupředu má vlastní vedení města. Ale co se zdravotnictví týče, doufám, že mé názory trochu usměrnily trend, kam se to posunulo. A v ostatních oblastech jsem měl snahu vyslechnout všechny argumentace, nedělat ukvapené závěry a trochu vše vidět v širším záběru.

Při náročnosti vašeho povolání a dalších aktivitách mám dojem, že ryze volnočasových aktivit a koníčků příliš nestíháte.

Přiznám se, že jsem barbar a třeba klasickou literaturu už léta zanedbávám. Čtu především odborné články a literaturu, kterou potřebuji pro svou práci. Ani na cestování už v poslední době nezbývá mnoho času.

Zaujalo mě Vaše motto "Moudrý člověk neudělá tutéž chybu dvakrát."

Souvisí to s mým zaměstnáním, s postem, kdy se člověk musí samostatně rozhodovat a musí si se vším na místě poradit. Jinde třeba v nemocnici může člověk případ konzultovat s ostatními kolegy, tady v ordinaci jsem jen sám se sebou. Opakovaně si musím s pacientem promluvit, dát mu dostatek času, nedá se nic uspěchat a podcenit stesky pacienta.

Někdy i pacienti v čekárně musí chvíli počkat, abych se tomu, na kterého přišla řada, mohl řádně věnovat a vyptat se na všechny potíže a to chce čas. Na tom se nedá čas ušetřit. A raději dvakrát vážit, protože chyba je v našem povolání často nevratná. Zmýlit se je samozřejmě lidské, ale člověk by se měl snažit negativní zkušenost, pokud k ní dojde, využít, aby k té chybě nedošlo nikdy znovu.

Související články:
30.08.2010 Rostislav Broukal: Mám na Říčansku 2600 pacientů