Divadelní spolek Tyl Říčany připravil na listopad pro všechny milovníky divadla již jedenáctý ročník tradiční přehlídky ochotnických souborů „Šatopletův divadelní podzim“. Už jsme psali, že seriál divadelních představení odstartovala minulý čtvrtek hra Liz a Betty. Na podrobnosti jsme se zeptali Radany Šimčíkové, režisérky DS Tyl.

Co (nového) přináší 11. ročník Šatopletova podzimu?

Letos se odehrává výhradně ve veselém duchu.

Co obnáší uspořádat takovou kulturní akci? Kdo se na tom podílí?

Požádat o grant, obdržet ho, oslovit sponzory, během toho zhlédnout dost divadelních představení, aby bylo z čeho vybírat, zajistit termín přehlídky, oslovit soubory, někdy jim vymluvit přemrštěné finanční požadavky, rozeslat smlouvy, plakáty, pozvánky, občerstvení, služby na sále a techniky....no snad je to všechno. Podílí se na tom tak čtyři pět lidí.

Je obtížné přivést soubory? Za čím do Říčan jezdí?

Obtížné to není, soubory už k nám jezdí rády. Hlavně kvůli báječnému publiku a párkům od pana Žvejkala z lahůdek Labužník.

Šatopletův podzim je jednou z mála akcí, které se objevují v kulturním kalendáři každý rok. Je to proto, že je stále úspěšný?

Vlastně nevím. Asi proto, že nás vůbec nenapadlo skončit.

Chodí lidé sami a rádi nebo ho pořádáte právě proto, abyste je přiměli přijít?

V posledních letech už se od léta dost lidí ptá, co na podzim uvidí. Líčíme další ročník v superlativech a doufáme, že s sebou diváci přivedou i své známé. Zatím nám to vychází.

Jak se vypořádáváte s tolik diskutovanou grantovou politikou města?

Já osobně těžko, ale pořád poctivě vyplňujeme ty spousty kolonek a říkáme si, že nemusí pršet, jen když kape.

DS Tyl tradičně přichystal pro ŠP premiéru. Jakou? Kdo hraje?

Hra se jmenuje Divadelní komedie a je o divadelním souboru, který chystá premiéru. Bohužel ji ale neuvidíte na Divadelním podzimu. Jedna z hereček totiž musí na akutní operaci páteře. Doufáme, že se brzy uzdraví a premiéra bude v lednu nebo v únoru. V listopadu diváci uvidí náhradní představení Poslední léto, nastudovali ho naši kamarádi z Horních Počernic a je moc pěkné.

Jak je náročné udržet DS v aktivní činnosti při plném vytížení všech členů?

Velmi. Nejtěžší je vybrat hru tak, aby nebyla hloupá, aby byla technicky proveditelná, a ještě aby si v ní všichni zahráli. Když herec „stojí“ (tzn., že v dané hře nehraje), přestane chodit na zkoušky a taky si může najít úplně jiného koníčka.

Ochotníci často nacvičují premiéru kvůli dvěma až třem reprízám, protože víc jich prostě nemají kde odehrát…

Hele nechte si to nacvičování, nacvičuje se Spartakiáda. Dvě minulé inscenace jsme hráli čtrnáctkrát a desetkrát, pohádku dvacetkrát. Samozřejmě něco na přehlídkách, ale máme pár štací, zejména dál od Prahy, kde lidé na ochotníky přijdou.

DS Tyl je v podstatě oficiální scéna Říčan, vaším zázemím je MěKS. Jakéto přináší výhody?

Výhodou je, že můžeme zkoušet zadarmo. Pravdou je, že za to se snažíme MěKS všemožně pomáhat a zapůjčujeme mu svou zvukovou a světelnou techniku. V poslední době jsme např. na své náklady vyčistili jeviště.

Jak hodnotíte celkovou kulturní situaci v Říčanech? Je večer kam jít?

Moc ne, chybí mi to kino a třeba příjemný klub s hudbou.

Souhlasíte s názorem, že obyvatelé jsou nespokojení, protože je v Říčanech málo kultury, ale přesto ani na to málo nikdo nechodí? Čím to je?

Říčany jsou přeci jen noclehárnou Prahy, pokud někdo chce jít do divadla nebo do kina, zůstane po práci a po škole v Praze. Také nabídce velkoměsta nemůžeme konkurovat.

Dá se proti tomu něco dělat? Jsou rezervy v kulturním programu, propagaci, v místě?

Podle mého názoru jsou velké rezervy v celkovém prostředí kulturních stánků. Labuť je velmi ošklivá a neútulná, pro mnohé pořady i nevhodná. Kdyby zde bylo útulno a hezky, lidé by určitě chodili.

Kolik by toho šlo zvládnout bez grantů? Zlepšila by se situace (v divadelní oblasti) s větší podporou města?

Nedávno jsem byla v divadle v Horních Počernicích. Vzniklo z bývalého kina, které dostali od města počerničtí divadelníci. K tomu jim ještě městská část přihodila pár desítek milionů na rekonstrukci. A je to nádhera. Navíc při přestavbě vznikla krásná kavárna, takže dnes má divadlo příjmy i z nájemného, a lidé si mohou před i po představení posedět v hezkém prostředí. Kde si mohou posedět v Říčanech? V Labuti nebo v Maka baru. Také si mohou v automatu zakoupit kávu v plastovém kelímku.