Poslední dobou máte v Říčanech skutečně dost akcí. Některé z nich se konají již několikátý ročník, které akce vlastně ve městě organizujete?

Pořádám akce různého typu vlastně již od svých osmnácti, tedy od roku 2000. Nejprve jsem promítal v říčanském kině své amatérské filmové pokusy, pak jsme v kulturáku hráli moje úspěšné scénické čtení, se kterým jsme objeli malé turné po Středních Čechách, malých pražských divadlech, abychom skončili na festivalu Mezi ploty.

Když se zrušilo kino, tak jsme aspoň zavedli tradici promítání filmů ve filmovém klubu. Už jsme hráli horrory, gangsterky, letos českou novou vlnu a nyní každou druhou středu v měsíci hrajeme v Muzeu Říčany francouzské filmy.

Horrorové Říčany v roce 2010

Z hlediska návštěvnosti je nejúspěšnější tradiční dušičková procházka Horrorové Říčany, kterou děláme ve spolupráci s Muzeem Říčany letos dokonce popáté. Rád bych dodal, že každý rok trochu obměňujeme trasu a letos jsme nachystali i pár inovací.

Jaká je návštěvnost kulturních akcí a pokryjí se vstupným alespoň náklady?

Upřímně, jak kdy. Někdy se stávám velmi štědrým sponzorem (smích), ale to se všechno pochopitelně odvíjí od spousty faktorů. Když je v televizi hokej, tak je jasné, že přijde minimum lidí. To je třeba riziko plánování cyklů, kdy dopředu nevíte, co se kde bude zrovna dít. Jenže zase potřebujete, aby si lidi zvykli a měli opakovanou akci jako třeba náhradu za televizní seriál. Nikdo dopředu neví, na co lidi přijdou a na co ne a pokud tvrdí, že ano, tak lže.

Ale je pochopitelně jasné, že rozhodnutí typu, zda budu promítat Tarkovského Andreje Rubleva a nebo Amélii z Montmartru je z hlediska potenciální návštěvnosti dopředu víc než jasné. Pokud by se chtěl ale někdo zviditelnit na našich akcích a třeba i na něco přispět, tak se rozhodně nebráním.

Nedávno jste pořádal s Muzeem Říčany také promítání horrorů na hájovně nedaleko Světic. Co to bylo za akci?

Tahle akce byla velmi příjemným překvapením. Pozvali jsme režiséra a scenáristu Marka Dobeše, který se podílel třeba na hitu Kájínek a jeho kolegu Dana Krutského, zda by nedorazili na tematickou akci vlastně uprostřed lesa.

Pánové dorazili, byli velmi příjemnými a zábavnými společníky, prozradili, jak se natáčeli některé scény a odpovídali na dotazy návštěvníků. Promítali se různé celovečerní, ale i krátkometrážní horrorové snímky a před půlnocí se vyrazilo na stezku odvahy, za jejíž absolvování každý odvážlivec získal diplom.

Akce měla úspěch, dorazila i řada návštěvníků z Prahy a jestli bude ještě někdy tepleji, tak se chystáme ještě s něčím zajímavým přijít.

Jak jste zmínil, pravidelně se koná akce Horrorové Říčany. Jaké místo je podle vás v Říčanech nejstrašidelnější?

Říčany mají mnoho strašidelných míst a naše procházka z náměstí ke hřbitovu jich odhaluje hned několik. Během naší cesty představujeme celou řadu místních strašidelných zkazek a snad i tím přispíváme k znalosti pestré říčanské historie.

Je možná dobré dodat, že se nejedná o babské strašení, ale o skutečnou historicko-etnografickou prohlídku města, kde jasně říkáme, co se zřejmě stalo a co je mýtus. A když si vezmete, že jsme trasou provedli už několik stovek dětí a dospělých, pak je to velmi slušný výsledek.

Znáte nějakou pověst, která se k němu váže?

Mě osobně nejvíc baví historka o manželovi trápeném zlou ženou, která ho dovede až na šibenici. Nicméně její znění, které skýtá drama, humor a nečekanou pointu si skutečně nechám až na Horrorové Říčany.

Letos se konají již zítra, ve středu 2. listopadu 2011 od 19:30 hodin. Sraz účastníků je na Masarykovo náměstí před Infocentrem.

Zkusíte nám říci, jaké nejznámější filmy nebo seriály se v Říčanech natáčely?

Zřejmě nejznámějším filmem, který se v Říčanech natáčel byl Agent bez minulosti s Mattem Damonem neboli jednička filmu s Jasonem Bournem, ale bohužel se nejednalo o žádnou scénu, kde by bylo město vidět.

Také tady točil Zdeněk Troška několik pohádek, ale jednalo se o takové scény, ve kterých nezasvěcený člověk Říčany opravdu nepozná. Myslím, že tady točil i Terry Gilliam.

Filmová scéna z filmu Vrchní prchni, která se točila v Říčanech v domě na Černokostelecké ulici

Velmi často se reprízuje seriál Když se slunci nedaří se Simonou Stašovou, ve kterém jsem se objevil jako malé robě i já a tam je krásně vidět Jureček. Domácích televizních inscenací a seriálů, kde je vidět nemocnice, Jureček, Olivovna a sportovní hala je však podle mého názoru spoustu a hlavně jich neustále přibývá. V Říčanech se natáčela i slavná večírková scéna z filmu Vrchní prchni :-)

Jaký názor máte na to, že říčanské kino nemá již několik let provozovatele a budova chátrá?

Každá instituce, která si na sebe nevydělá a nemá zajištěné dotace je odsouzena k zániku. Není to tím, že by byla doba nemilosrdná, ale je to přirozený stav věcí. Budova říčanského kina je z hlediska energií tak nákladná na provoz, že musí být dotována nebo jí musí řídit schopný vedoucí. Bohužel se v Říčanech nenašel nikdo, kdo by měl odpovídající výsledky z jednání s představiteli města, řádně plnil povinnosti vůči distributorům, nabídl pestrý program a provozoval tam řekněme klubovou kavárnu, kde by se člověk neudusil z cigaretového dýmu.

Je pochopitelně tristní, že tak velké město jako jsou Říčany kino nemá, ale doufejme, že se povede projekt kina nového na jiném místě. Pokud se nepletu, tak majitelem budovy bývalého kina je město a jisté je jen to, že doba štědrých dotací Ministerstva kultury na digitalizaci kin a renovaci je nenávratně pryč.

Organizujete filmový klub v Říčanech, publikujete v různých periodikách o filmu a napsal a vydal jste knihu Slavná světová filmová klasika. Vypadá to, že nejste obyčejným filmovým fanouškem. Jak dlouho se o filmovou tvorbu zajímáte a film jste také studoval?

Přes to všechno stále zůstávám filmovým fanouškem (smích). O filmy se zajímám opravdu dlouho a dalo by se říct, že hltám všechno o filmu již od svých jedenácti let, kdy jsem propadl kouzlu ještě původní Cinemy, která byla psaná chytrými lidmi květnatou češtinou a nedá se srovnávat s tím, co se pod tou značkou vydává dnes.

Jinak jsem vystudovaný historik umění a podle mého názoru dobrý film uměním je. Co se týče filmové praxe, tak tu jsem získával podle mého tou nejrozumnější cestou, skutečnou praxí, kterou vám žádná škola zprostředkovat jednoduše nemůže.

Kromě produkční činnosti publikujete v různých periodikách o dějinách umění a filmu. Mohl byste našim čtenářům představit svou publikační tvorbu?

Mám toho teď opravdu dost. Jsem šéfredaktorem filmového magazínu Realfilm.cz, který je unikátní tím, že je vytvářený samotnými filmaři. Filmaři a filmoví fanoušci jsou ostatně i naší cílovou skupinou. Z nezávislého projektu se velmi pomalu stává profesionální stránka, která informuje o aktuálních novinkách, co stojí zato vidět v kině a přináší i různé přehledové články, články z historie a mimořádně úspěšné videorozhovory s filmovými osobnostmi.

Pak píšu do Film a video články o historii českého filmu z hlediska nějaké zajímavé osobnosti. Před Vánoci mi vydá Grada Slovník exotických materiálů v uměleckém řemesle a mou velkou radostí je kniha Slavná světová filmová klasika, kterou jsem napsal a vydal.

O čem je kniha Slavná světová filmová klasika?

Obsahuje stovku recenzí, které jsou plné zajímavostí z natáčení, dále v nich je uvedeno kritické přijetí tehdejší dobou a zasazení do souvislostí. Ke každému filmu jsou také informace o tvůrcích, přehled nejvýznamnějších ocenění a technické údaje o formátech, které jsou důležité třeba pro studenty filmových škol.

Filmy jsem vybíral podle oblíbenosti na světových filmových databázích, ale kladl jsem důraz, aby byla v knize zastoupena i evropská kinematografie, která je pro náš kulturní prostor někdy zbytečně upozaděná. Čtenáři si tak přečtou zajímavé informace o běžně známých a dostupných filmech jako Kmotr, Apokalypsa, Četa, Mlčení jehňátek, ale dojde i na v Česku méně známé tituly jako Oči bez tváře, Aguirre, hněv boží nebo Vysvobození.

Dá se kniha koupit i v Říčanech?

Kniha už je vytištěná a zakoupit se dá třeba v Muzeu Říčany v Rýdlově ulici v Říčanech, kde si jí můžou zájemci pochopitelně prohlédnout. Dá se také objednat na dobírku přes email klasika@realfilm.cz, cena je 300 korun.

Víme, že jste se setkal i s řadou zahraničních osobností světového filmu, říkal jste jim o své knize?

Ale jistě (smích). Setkal jsem se v Chotěboři na Festivalu Fantazie s Johnem Ottmanem, tedy střihačem a hudebním skladatelem filmu Obvyklí podezřelí, který je špičkovým filmem a dnes již spadá pod ochranu Amerického filmového institutu, jež ho zařadil mezi desítku nejlepších mysteriózních filmů historie. S ním jsme natáčeli rozhovor pro Realfilm, který je ke zhlédnutí na našem youtube kanále. Během rozhovoru jsem mu pokládal otázku na vizuálně velmi zajímavou scénu s výbuchem lodi, jež je klíčová pro děj. Její natáčení odpovídalo věku a možnostem mladých filmařů, a vzhledem k tomu, že o tom píšu v knize, tak je to potvrzené přímo od účastníka natáčení, což je nejspolehlivější zdroj informací.

Pak jsem se setkal s Peterem Zeitlingerem, dvorním kameramanem Wernera Herzoga, se kterým natáčí již přes desetiletí. Tomu jsem o knize vykládal nad plzní v jedné ostravské restauraci a když jsem mu popisoval natáčení Aguirry, hněv boží, co popisuji v knize, tak jsme se smáli jak pomatenci.

A třetí setkání bylo poněkud bizarní, to bylo na natáčení jednoho amerického seriálu, kde jsme se potkali se Seanem Beanem, tedy Boromirem z Pána prstenů. Soustředil se na roli a nebyl prostor se ho na cokoliv zeptat, protože soudě dle jeho výrazu, měl svých starostí dost.

Jediná věc, která mě opravdu mrzí je, že jsem se o den minul s Dinem De Laurentiisem, tedy producentem několika filmů Davida Lynche, Ridleyho Scotta nebo Federica Felliniho na hradě Kost. Dozvěděl jsem se sice spoustu informací zprostředkovaně, ale osobně jsme se neviděli a bohužel už to v tomto životě nepůjde, protože před několika měsíci zemřel. Nutno dodat, že v opravdu požehnaném věku. Ten svůj čas rozhodně nepromarnil.

Chystáte nyní něco zajímavého?

V současnosti jsem dopsal scénář svého celovečerního filmového debutu a pokud půjde vše podle plánu, tak koncem března natáčíme a rádi bychom na podzim do kin. Je to romantická komedie a pokud se nám vše povede tak jak má, tak se bude opravdu na co dívat. Casting už začal.

Na závěr, jaký filmový žánr je vám nejbližší a jaký je váš nejoblíbenější film?

Ačkoliv nejčastěji v Říčanech pořádáme akce zaměřené na horror, nejsem nikterak žánrově vymezený.

Každopádně můj neoblíbenější film je bezesporu Kmotr Francise Forda Coppoly. Ten film je skvěle natočený, výborně zahraný a brilantně funguje ve všech svých složkách. Každý rok se na něj s chutí podívám.

Děkuji za rozhovor.