Narodili se v poslední čtvrtině minulého století. Jsou sebevědomí, otevření, vzdělaní a mnohdy obdivuhodně schopní. Říká se jim Generace Y. Jsou každý den online, ale také žijí mezi námi v "offline světě" a dávají o sobě znát nejen na Říčansku. V naší rubrice vám některé tyto mladé lidi představíme.

Minule jsme připravili profil Martina Pavlíčka, publikovali rozhovor s Liborem Šebestíkem, Kateřinou Dobrou, Janou Blahníkovou a dnes vám přinášíme interview s Lenkou Zvolskou, kterou v budoucnosti možná poznáte více pod přezdívkou Lensha.

Před rokem jsi maturovala na státním gymnáziu Říčany. Proč ses rozhodla studovat právě tuto školu?

Vzhledem k tomu, že jsem již dávno před střední školou chtěla studovat vysokou školu, gymnázium bylo pro mě nejlepším řešením, protože jsem ani přesně nevěděla, který obor by mě bavil a gymnázium naťukává všechny stránky vzdělanosti, už jsem se dál nerozhodovala… A v Říčanech jsem se studovat rozhodla proto, že je mi jako město velice blízké. Žiji tu odmala a přišlo mi přirozené studovat, pokud jsem tuto možnost měla, právě tady.

A když se podíváš dozadu, jak by si strávenou dobu na této škole hodnotila?

V Říčanech se na státním gymnáziu ke studentům přistupuje jako k dospělým lidem a každý je tu brán za unikátní osobnost, a právě díky tomu vzešlo z této školy mnoho lidí s vlastní individualitou a svérázností a také lidé velmi ambiciózní. Na gymnázium vzpomínám velice ráda…

Co si se rozhodla po maturitě dělat? Studium na vysoké škole, nebo práce?

Po maturitě jsem se rozhodla udělat si rok volna. Díky tomu jsem se mohla věnovat hudbě i fotografii, ale také cestovat a prostě si na chvíli odpočinout od běžného života. Od letošního roku jsem ale už studentkou Mediálních studií a nutno dodat, že už se nemůžu dočkat na příliv nových informací :-).

Hudba je pro mě životní filozofie

Už od dětství se věnuješ zpěvu a herectví. Na jaké hudební nástroje hraješ a proč ses rozhodla pro tyto aktivity?

Hudba mě odmala velmi fascinovala. Možná, že první iniciativu ve mně podnítil můj otec, který doma hrával na kytaru a já to jako malé dítě odkoukala a začala brnkat a zpívat, až jsem se ve 12 letech přihlásila na kytaru k panu Bardovi a tohle hudební prostředí plné podobně smýšlejících jedinců a každoročních koncertů v Říčanech mě okouzlilo natolik, že jsem hudbě úplně propadla a přísahala si, že se jí budu navždy věnovat. Je v tom pro mě určitá životní filozofie.

Máš za sebou cenné zkušenosti z pěvecké soutěže a taky jsi byla členkou mnoha kapel. Můžeš nám říci, jak ses k tomu dostala a kde všude jsi zpívala?

Zpívala jsem například v Beatles-revivalové kapele, což byla dobrá zkušenost. Kromě toho, že umím většinu textů od Beatles, jsem zjistila, že bez ambicí, velké vůle a člověka, který se ujme vedoucího postavení v kapele, to prostě nejde. Znám několik výborných rockových kapel, kterým to opravdu šlape a je to především díky ambicióznosti a chuti jednotlivých členů do toho jít naplno. Jsou to většinou kamarádi, kteří se věnují hudbě stejně jako já. S jedním výborným říčanským kytaristou Ondrou Pátkem společně koncertuji po Praze i po Říčanech. Jen dvě kytary - a zní to výborně. Jsem za tuto spolupráci vděčná, protože to není klasická band sestava, je to něco jiného, neokoukaného a přesně tohle chci dělat.

Na svých webových stránkách uvádíš, že hudbu také skládáš.

Jasně, nemohla bych zpívat a hrát něco, co není můj nápad, neměla bych pak z toho takový ten dobrý autorský pocit.

Můžeš nám to nějak přiblížit, jak ti jde psaní textů?

Skládání hudby a psaní textů jde tak nějak samo od sebe, nikdy se k tomu nenutím, protože by se to odrazilo na kvalitě. Většinou vycházím ze svých pocitů, momentálních nálad a životních názorů. Každá moje písnička začíná pár slovy a jedním akordem, až se z toho vyvine melodie a příběh. Na svých písních většinou pracuji spíš v noci, některou složím během pár minut a nad některými pracuji i několik týdnů.

Písničky chci dostat do rádií

Jaký hraješ hudební styl?

Hudebně je mi velmi blízký jazz a rock a svoji tvorbu směřuji do akustického soulu, ale s ostřejšími tóny. Mám ráda, když je hudba trochu provokativní a svá, ale zároveň jemná s drsnějšími prvky. Taková hořká čokoláda :-).

V listopadu se chystáš natočit svoji první desku. Bude to deska jen pro přátele, nebo ji chceš dostat i do hudebního showbyznysu?

Na svoji první desku se velmi těším a určitě budu usilovat o to, aby se některé písničky dostaly do rádií. Slovo showbyznys ale ve mně vyvolá negativní pocity a neřekla bych, že být mediálně známý je zárukou kvalitní hudby… Spíš mi jde o to, aby se moje tvorba líbila lidem, aby ji rádi poslouchali a rádi se k ní vraceli. Abych svoji hudbou vyjádřila lásku, soulad, ale i provokaci a něco nového.

Jak probíhají přípravy a kdo se na desce podílí?

Spolupracovat na připravované desce bude určitě již zmíněný Ondra Pátek, ale hodlám přizvat i americkou jazzovou skupinu Springhill. Miluji jejich improvizaci a myslím, že to dodá skladbám neotřelý zvuk. Deska je ale zatím stále v přípravách, takže to nechám volně se vyvíjet a dozrávat. Určitě je lepší věnovat tomu dostatek času než vydání CD moc hrnout dopředu.

Je tvým přáním živit se jako zpěvačka, nebo je to jen tvůj koníček?

Těžká otázka, kterou si sama pokládám. Postupem času poznávám i jiné, pro mě důležitější hodnoty, než je být slavnou zpěvačkou. Určitě se ale zpěvu budu věnovat a ráda bych se pohybovala na klubové scéně, baví mě hrát pro lidi a předávat jim energii prostřednictvím koncertu. Pokud k tomu ještě vyjde rádio, bude skvělý, že si to poslechne víc lidí a budu určitě moc ráda.

Další tvůj zájem je fotografování. Co nejradši fotíš a proč?

Na všem je nějaký zajímavý prvek, který stojí za to vyfotit. Miluji fotografii, zachytí sílu okamžiku - takový impresionismus pomocí dnešní techniky. Baví mě vyhledávat pohledy, které oko jen tak neuvidí. Jinak ale určitě nejradši fotím lidský element a přírodu - život sám o sobě volně plynoucí. Moji fotografickou tvorbu si čtenáři mohou prohlédnout na mých uměleckých stránkách.

Jaké jsou momentálně tvé další plány?

Studovat, cestovat, koncertovat, skládat hudbu, fotit, být s lidmi, které miluji a užívat si přírodu, dokud ji máme…

Díky za rozhovor.

Související články:
28.07.08 Jana Blahníková: Na politiku nemám ostré lokty
05.05.08 Kateřina Dobrá: Mít dítě ve dvaceti je štěstí
28.03.08 Libor Šebestík: třeba budu velvyslancem v Arábii
22.02.08 Martin Pavlíček: míček nepadá daleko od stromu