Martin Sus se narodil v Benešově skoro před devatenácti lety. Už jako malý kluk začal hrát fotbal, když ho otec spolu s bratrem přivedl do říčanského klubu.

Odmala ho třenéři stavěli na místo stopera, které zastával i v mládežnických reprezentacích. Později zaujal na trávníku pozici defenzivného záložníka.

Už v Říčanech si všimli, že Martin Sus bude výjimečným fotbalistou. O jeho velikém fotbalovém talentu se tak doslechli i v Praze a jako sedmiletý Martin odešel do pražské Slavie.

Z Říčan do Slavie...

"Nad nabídkou ze Slavie jsem neváhal. Bylo mi sedm let a chtěl jsem to tam zkusit. Je jasné, že to byl obrovský skok, ať už co se týče kvality spoluhráčů, soupeřů nebo materiálního vybavení. Obavy jsem z toho neměl, byl to sice velký krok poměrně do neznáma, ale to by ke mně ani nesedělo, kdybych z toho měl obavy," sdělil Martin na webových stránkách Sparty.

V Říčanech sice strávil jen pár let, ale na jeho fotbalový talent a nadšení pro hru si pamatují i bývalí říčanští hráči.

"Pamatuji si, že v Říčanech spolu se svým bratrem všechny převyšovali, i když on byl jasně nejlepší. Dokázal už v té době přesně přihrát, obejít protihráče nebo nacentrovat. Přestože většina kluků byla starší o 2-3 roky (stejně jako já), on byl jednoduše nepřehlédnutelný. Taky si vzpomínám, že u nás dlouho nezůstal", řekl serveru Říčansko.info jeho bývalý spoluhráč.

...a pak do Sparty

Ve Slavii strávil hráč 3 roky a pak zkusil nábor do Sparty, kde si ho okamžitě všimli trenéři a přijali ho do jeho milovaného klubu.

Ve Spartě nejdříve začínal se stejně starými hráči, později přešel do A-dorostu a nyní nastupuje za B-tým, do kterého poprvé nakoukl na jaře 2007. V něm zatím nastoupil ve dvou utkáních a má a kontě 9 startů ve druhé lize.

A možná má namířeno ještě výš, protože odvaha a sebevědomí mu určitě nechybí.

Podle vedení Sparty, je jejich velkou nadějí. Má velmi dobrou kopací tecniku, je obratný s míčem, ale musí zdokonalit technické myšlení, které většinou mladým fotablistům bez zkušeností chybí.

A jak působil jako malý kluk na ostatní spoluhráče v říčanském fotbalovém týmu?

Jeho bývalý spoluhráč z říčanského klubu, který s ním hrál v 10 letech, na něj vzpomíná:

"Jak působil na ostatní spoluhráče nevím. My jsme se příliš nekamarádili, přeci jen pro mě byl fotbal spíše zábava, nebral jsem ho tolik vážně, ale pro něj to byl už v té době "smysl života". Mimo zápas nebo trénink působil Martin spíše klidně až zakřiknutě. Byl rozhodně míň vidět než jeho bratr (o to více byl vidět na hřišti). Vím, že byl z každé porážky hodně zklamaný a každý zápas bral smrtelně vážně. Nejvíc ho ale vždycky štvalo, když se mu nepovedla přihrávka nebo klička, to byl na sebe opravdu naštvaný. Měl v sobě ale takové to zdravé sebevědomí, ten "hlad" po vítězstvích. To jsem v té době nechápal. Asi to bylo i dáno výchovou, jeho otec nás přeci trénoval spolu s panem Löblem. Proto od obou kluků vyžadoval absolutní nasazení a zápal pro fotbal. Chtěl aby se prosadili touto cestou a očividně se to alespoň Martinovi daří."

Ve sparťanském béčku je nejmladším hráčem, přesto si zde díky své povaze dokázal vydobýt slušnou pozici a nošení míčů či lahví s vodou při trénincích, jak to ve fotbalu chodí, mu nedělá žádný problém.

Sebevědomý a drzý?

Jeho sebevědomí je známo nejen při hře. Na jeho problémovou povahu si musí zvykat nejen spoluhráči, ale i trenéři. Především s nimi měl často na hřišti konflikty, které prý vycházely z toho, že neumí mlčet. Hlavně v pubertě se chtěl ke všemu vyjadřovat, což se sparťanským trenérům moc nelíbilo. Stejné problémy měl Matin i ve škole, kde nevycházel hlavně s učitelkami.

"Uznávám, že působím hodně sebevědomě až drze. Říká to o mně hodně lidí, takže na tom určitě něco bude. Byl bych ale nerad, kdyby to vyznělo tak, že jsem nafoukaný frajírek, to by bylo špatné. Rodiče mě odmala vedli k tomu, abych si věřil. Byl jsem vychovaný tak, že si nemám nechat nic líbit. Do všeho se snažím jít po hlavě a naplno. V dnešním světě se bez toho už neobejdete. Navíc, na hřišti je taková vlastnost k nezaplacení," přiznává Martin Sus.

Jeho největším fotbalovým zážitkem bylo soustředění v Egyptě a kvalifikace ME U17 v Itálii. Jeho fotbalovým vzorem je například Cesc Fabregas z londýnského Arsenalu.
Mezi jeho cíli je dostat se do sparťanského áčka a podávat tam dobré výkony a dostat se do národního týmu do 21 let a uspět s ním na šampionátu. Kdyby přišla nabídka ze zahraničí, rád by angažmá v cizině využil. Jeho snem je hrát za Arsenal.

Související články:
22.01.09 Veronika Chvojková: Chci mezi 100 nejlepších
05.12.08 Otto Lustig: Nejsem moderní podnikatel
11.11.08 Martin Vála: Baví mě graffiti a práce s lidmi
23.10.08 Tereza Broukalová: Tanci věnuji 7 dní v týdnu
18.09.08 Lenka Zvolská: Má hudba je jako hořká čokoláda
28.07.08 Jana Blahníková: Na politiku nemám ostré lokty
05.05.08 Kateřina Dobrá: Mít dítě ve dvaceti je štěstí
28.03.08 Libor Šebestík: třeba budu velvyslancem v Arábii
22.02.08 Martin Pavlíček: míček nepadá daleko od stromu